Menu

Bylo to tehdy překvapení, když jako čistokrevný silničář ohlásil, že pojede legendární Cape Epic s mnohonásobným vítězem Christophem Sauserem. A pořádný šok František Raboň způsobil, když pak společně vyhráli etapu a celkově dokončili slavný etapák, startující znovu za pár týdnů, na celkovém druhém místě.

 

Františku, za pár týdnů startuje Cape Epic, na němž jste byl před 4 lety na druhém místě a vyhrál i etapu. Jak na závod vzpomínáte?

V roce 2014 to byla celá úžasná sezona, ne jen závod. Byla to neskutečná výzva, když jsem po letech na silnici dostat laso od týmu Specialized, který na Cape Epic hledal parťáka k legendárnímu Christophovi Sauserovi. Přemýšleli nad nějakým bikerem, ale řekli si, že jako jezdec zvyklý na Grand Tour mám větší šanci těch sedm dnů dát, navíc jsem předtím na bajku jezdil. Strávil jsem tehdy několik týdnů v Jihoafrické republice, trénoval, připravoval se, jak nejlíp to šlo. Nikdo mi moc nevěřil a my jsme vyhráli etapu, celkově jsme skončili druzí … Byl to úžasný zážitek, dodnes mám odtamtud spoustu kamarádů.

Co je na etapáku typu Cape Epic nejtěžší, co nejnáročnější?

Popravdě, Masiv mi připomíná Cape Epic, vyvolává ve mně vzpomínky na něj. Člověk si na závodě dvojic musí sednout s parťákem, protože nejede jen za sebe. My dva jsme se předtím nikdy neviděli, ale naštěstí jsme si skvěle sedli, stali se z nás kámoši. Na ostatní už se může člověk připravit, zvyknout si. Třeba na starty v pět ráno – na silnici jsme startovali až okolo oběda. A důležitá byla i technika – na silnici jsem měl kompletní servis, kdežto tady jsem se musel naučit rychle měnit duše, lepit, jak nýtovat řetěz … Na všechno je člověk sám, respektive s parťákem. Bylo to úplně jiné pojetí cyklistiky. A nakonec, paradoxně, jsem za celý týden neměl jediný problém a defekty kosily Christopha.

Loni jste si vyzkoušel premiérový ročník Masivu, i když jen v jedné etapě. Budete letos znovu na startu?

Měl bych být, pokud se nestane něco nepředvídatelného. Jde o to, že už nejsem závodník profesionál, mám jiné povinnosti – k rodině a také k práci. Masiv mám ale ve svém kalendáři a chci jet. I když jsem jel loni jen jednu etapu, je to skvělá vzpomínka. Už nemám ambici závodit naplno, chci si závod užít, a když jsem na kole sám, už to tak necítím. V tom mi přijde Masiv super – že jsou na to jezdci dva. Samozřejmě něco natrénuju, párkrát týdně na bajka sednu, ale už žádné intervaly. Svoje jsem si odzávodil, teď se chci hlavně bavit a to Masiv splňuje dokonale.